Do Itálie jsem se poprvé podívala v létě roku 2012 po pár měsících učení se italštiny. S rodinou jsme si tehdy vybrali sever Itálie a jednalo se spíše o přírodní turistiku než o poznávání městských památek. Dolomity mi učarovaly svou krásnou, nezkaženou přírodou, čistotou, opuštěnými turistickými stezičkami a dalekými výhledy. Jestliže upřednostňujete hory před mořem a máte rádi pěší turistiku, pak jsou Dolomity ideálním místem pro vaši letní dovolenou. Pokud ještě nemáte úplně jasno v tom, která místa zde navštívit, nabízím pár nápadů, kam rozhodně stojí za to se podívat.
Městečko, kde jsme se ubytovali, se jmenovalo Pera di Fassa. Tvoří jej množství chat, typických jihotyrolských hotelů s květinovými balkony a několik kostelíků. Z údolí směrem ke kopcům se vinou lanovky, takže je toto místo oblíbeným výchozím bodem turistů. V celé oblasti severní Itálie se nejlépe dorozumíte německy, angličtinu ovládá pouze mladá generace kolem 20 let, se kterou se zde příliš nesetkáte.
První den nás čekal výjezd kabinkou a pak sedačkou z Pozza di Fassa na vrchol Buffaure (2 020 m), pak jsme se pěšky dostali do sedla Sella Brunec (2 200 m), kde se nám naskytly nádherné výhledy na horstvo Sassolungo a sedačkou jsme se dostali zpět do města Alba.
Všechny pěší výlety jsme absolvovali s předškolním dítětem, takže trasu určitě zvládnete ujít bez problémů. Výhodou je, že turistické značky namísto kilometrů ukazují čas v hodinách a minutách, který potřebuje průměrně zdatný turista k překonání dané vzdálenosti.
Pokud vám zbyde ve městečku Alba alespoň chvíli času, můžete si udělat procházku kolem typických hotýlků podobných těm v Pera di Fassa nebo zavítat do jednoho z obchůdků s tyrolskými suvenýry (ručně vyráběnými dřevěnými hodinami, kravskými zvonci, sádrovými trpaslíky).
Naší druhou zastávkou bylo Lago Carezza ( 1534 m) s průzračně čistou vodou, obklopené hustým smrkovým lesem. Po obvodu jezera vede naučná stezka, jež je ideálním cílem pro půlhodinovou procházku.
K večeru jsme zavítali do města Bolzano, jenž je ideální pro drobné nákupy. Můžeme zde najít spoustu obchodů s oblečením, trhů s ovocem, ale také památek. Za zhlédnutí stojí například Dominikánský chrám, františkánský kostel, radnice, kostel sv. Jiří či gotický dóm ze 14. / 15. století se zvonicí vysokou 65 metrů.
Druhý den nás čekal opět turistický výšlap po hřebenech Dolomit. Vyrazili jsme z Meidy z výšky 1740 metrů k jezeru Lagusel (2103 m), odtud jsme pokračovali do sedla M. Pecol (2249 m). Nakonec jsme sestoupili zpět do Meidy.
Tentokrát už se jednalo o turisticky náročnější výlet. Naším cílem bylo podle turistických průvodců “nejkrásnější jezero Dolomit.” Předem ale upozorňuji, nemějte velká očekávání! Najdete zde pouze malé sytě zelené jezírko. Celá trasa až na hřeben je hodně do kopce a lemuje ji řada poutních zastavení. Pozor si dejte také na volně pasoucí skot, který během dne schází ve stádech do údolí. Během cesty můžete narazit na řadu chráněných rostlin (např. horské azalky).
Třetí den jsme se vyvezli kabinkami na Pecol (1926 m) a Col dei Rossi, odkud jsme hřebenovkou sestoupali k přehradě Lago di Fedaia (2053 m), dále následoval výjezd na Marmoladu.
Pokud patříte mezi odvážlivce, rozhodně se vyvezte v železných “odpadkových koších” pod vrchol Marmolady, Capanna Chiacciaio (2 700 m). Je pravda, že způsob dopravy chce trochu odvahy, zato ledovec Marmolady a vrcholy zahalené v mlze jsou dostatečnou odměnou.
Čtvrtý den dopoledne jsme se svezli autobusem do městečka Canazei, kde jsme si kvůli špatnému počasí dali oběd a malou přestávku. V autobusech v této oblasti to funguje tak, že jízdenku přímo nekupujete u řidiče, ten se plně soustředí na jízdu. Zakoupíte ji u druhého zaměstnance, který během jízdy prochází autobusem.
Odpoledne nás čekal další horský výlet. Autem jsme dojeli do Passa San Pellegrina, odtud jsme lanovkou vyjeli na Col Margheritu (2 513 m). Odtud nás čekal sestup k nádrži Lago di Cavia. Do výchozího místa jsme se vrátili lanovkou.
Pátý den byl jako stvořený pro návštěvu Benátek, proto jsme vstávali již v pět hodin ráno. Benátky jsou doslova přeplněné památkami. Dominantu tvoří samozřejmě náměstí sv. Marka s věží, katedrála sv. Marka a Dóžecí palác. Dále lze navštívit kostel sv. Maurizia, Zlatý palác, Most vzdechů, katedrálu Santa Maria della Salute ze 17. století s obrazy od Tiziana, Ponte di Rialto (1. kamenný most v Benátkách z roku 1592), kostely Chiesa di S. Giovanni, Chiesa di S. Maria dei Miracoli a novoklasicistní kostel San Simeone Piccolo. Doporučuji navštívit také sklářský ostrov Murano a ostrov krajek Burano.
Jako přepravu lze v Benátkách využít malé motorové lodičky, což je ta nejlevnější varianta. Pro přepravu si zakoupíte lístek, který platí po určitou dobu. Oblíbenou atrakcí jsou také gondoly, jedná se však o hodně drahou záležitost.
Šestý den jsme se vypravili lanovkou do Sass Pordoi (2 950). Horstvo Sella de Sass Pordoi je známé svými stolovými horami. Dále jsme se přemístili lanovkami na Campitello di Fassa a Col Rodela (2 395 m). Z Vigo di Fassa jsme se lanovkou dostali na Ciampedie (2 000 m), odkud se nám naskytly nádherné výhledy na horstvo Rosengarten. Dále jsme si udělali ještě malý výlet lanovkou z Ronchi di Piavac (2 200 m).
Jestliže se budete pohybovat ve vyšších nadmořských výškách, určitě nezapoměňte na opalovací krém a sluneční brýle!
To by bylo asi vše z naší dovolené po severní Itálii. Ubytováni jsme byli v malém apartmánu se dvěma ložnicemi, kuchyní a koupelnou. Vařili jsme si sami z trvanlivých potravin.
