The Netherlands, Paesi Bassi, Holanda 17. 7. 2018
Když jsme někdy na jaře začali přemýšlet nad tím, kam bychom letos mohli jet na dovolenou, jako první nás napadlo právě Holandsko. Líbilo se nám, že to není jedna z těch zemí, kam se jezdí primárně kvůli slunění a koupání, nýbrž za poznáním. Od známých, kteří Holandsko navštívili několikrát předtím, jsme také získali zajímavá doporučení na místa, která bychom během putování rozhodně neměli vynechat. Pak už nic nebránilo tomu začít hledat vhodné ubytování a promýšlet všechno více do detailů.
Jak jsme si Holandsko užili a co všechno jsme navštívili? Vydejme se tam nyní znovu společně!
První den
Za vytoužené slunečné soboty nastal náš očekávaný odjezd směr Holandsko. Trasu Šumperk – Amsterdam (resp. Nigtevecht) v celkové délce cca 1100 km jsme se rozhodli překonat ve dvou fázích. V sobotu jsme urazili 300 km a přespali v Ústí nad Labem. Po cestě jsme si v Chlumci nad Cidlinou udělali malou přestávku a navštívili zámek Karlova Koruna.
Tato významná barokní památka dostala své jméno jednak po návštěvě císaře Karla VI., a také proto, že z výšky svým tvarem opravdu připomíná korunu. Zámek je oblíbeným místem ke konání svatebních obřadů a cesta k němu je lemována anglickým parkem s kaštanovou alejí.
Po prohlídce zámku a obědě jsme pokračovali dále v cestě směr Praha, kde nás při jízdě obchvatem po E55 ponenáhlu upoutala krása špičatých vrcholků Českého středohoří a hory Říp. I když se převážná část tohoto pohoří nacházela od nás na jihozápadě a my tak viděli jen jeho nepatrný zlomek, přišlo mi, jako bych se rázem ocitla v úplně jiné zemi. Zalesněné sopečné kužele zvedající se zničehonic z naprosto rovinaté krajiny, některý zdobený malinkou zříceninou, jiný kostelíkem. Je u nás někde krásněji?
Druhý den
Vstáváme o pěti a už v šest hodin vyjíždíme z Ústí do Drážďan. Postupně se stáčíme směrem na Lipsko – Dortmund – Arnheim – Utrecht a Amsterdam. Cesta přes Německo se zdá být únavná a nekonečná, dlouhou dálnici provází povětšinou monotónní krajina lemovaná skupinkami větrných elektráren a občasnými vesničkami. Až když kolem 2. hodiny odpoledne konečně překročíme hranice s Holandskem, dodá nám nastalá situace podstatnou motivaci k tomu mít oči na stopkách. Poslední hodina po dálnici, pak něco málo po místní komunikaci a už budeme na místě.
Všechno jde nad očekávání dobře a kolem půl čtvrté si už prohlížíme ubytování. Máme malý světlý bungalov s vlastním molem přímo u kanálu, kudy proplouvají čluny, loďky i větší výletní lodě. Za zatáčkou vidíme most, který se čas od času zvedá a pouští lodě oběma směry sem a tam. Na pěkně upravené zahrádce je teráska ohraničená živým plotem. A za kanálem se po cyklostezce prohánějí místní obyvatelé i rekreanti.
A já se ptám: “Co víc si můžu o dovolené přát?” Po zhlédnutí ubytování už mi ke štěstí nechybí absolutně nic. Večer zakončíme pěknou procházkou po okolí a sklenkou dobrého vína.
Třetí den
Hned první den po našem příjezdu do Holandska jsme zavítali do hlavního města Amsterdamu. Nejlepším a nejpohodlnějším způsobem, jak se do centra Amsterdamu dopravit, je užití metrovlaku. Ve stanici si v modrém automatu koupíte kartičku GVB na 1 hodinu za 3 €. Kartičky se v metru neoznačují, o vašem pohybu zde vypovídá jejich evidenční číslo. A proč zrovna metrovlak? Nejde totiž o klasické metro, na které jsme u nás zvyklí. Vlaky jezdí na některých úsecích pod zemí a jinde po nadzemní dráze.
Co si o Amsterdamu vždycky vybavím jako první, jsou kola. Překvapilo mě, jak moc je tady tento způsob dopravy využíván. Sedněte si na kolo a dokonale splynete s davem. Na kolech jezdí úplně všichni – mladí se sluchátky na uších, úředníci v obleku i postarší dámy a pánové. A zvládají to na jedničku! Nejčastěji využívají jednoduchá městská kola bez přehazovačky, nikdo nenosí helmu.
Nejdůležitějším místem, které jsme v Amsterdamu chtěli navštívit, bylo Muzeum Vincenta van Gogha. V Amsterdamu se nachází hned několik velkých muzeí malířství, vedla van Goghova je to například Rijské muzeum, které shrnuje holandské malířství od jeho počátků do současnosti. Pokud se do některého ze slavných muzeí chystáte, kupte si vstupenky přes Internet. Někde je to totiž jediná možnost, jak se do muzea dostat. Pokud tak neučiníte, můžete stát dlouhé fronty a čekat s minimální nadějí na úspěch, nebo máte prostě smůlu. Ve van Goghově Muzeu vás bez vstupenky dokonce nepustí ani do obchodu se suvenýry.
Vincent van Gogh. Malíř, který mi učaroval jak svými obrazy, tak zajímavým životem. A nebyl to jenom malíř. O jeho literárním nadání svědčí celkem přes 600 dopisů, které psával svému bratru Theovi. Van Goghovo Muzeum má tři patra, přičemž každé z nich se věnuje určitému období umělcova života.
Na počátcích své tvorby se van Gogh věnoval zejména malbě vesničanů a všeobecné vesnické scény. Po krátký čas jej silně ovlivnilo i japonské umění. Jeho malířský styl se výrazně změnil poté, co se roku 1886 odstěhoval do Paříže ke svému bratru Theovi. Objevil impresionismus a začal využívat výrazné barvy. Mezi má neoblíbenější van Goghova díla patří ta, která namaloval poté, co se roku 1888 přestěhoval z Paříže do Arles. Vznikl zde například známý obraz Zátiší se slunečnicemi nebo Ložnice v Arles.
Pokud vás zajímá více z van Goghova života a díla, doporučuji zhlédnout film S láskou Vincent, jenž vznikl právě na základě dopisů s Theem.
Po návštěvě muzea jsme si koupili plavbu lodí po amsterdamských kanálech. Jedná se o jedinečný 75ti minutový zážitek, během kterého vás kapitán proveze těmi nejznámějšími místy. Pasažéři mají během plavby nasazená sluchátka a poslouchají poutavý výklad v jednom ze dvaceti jazyků dle vlastního výběru. Češtinu měli také.
Kromě náměstí Dam s řadou obchodů byste určitě neměli vynechat ani květinový trh. Můžete si zde koupit cibulky tulipánů všech druhů a barev, semínka k satbě, sukulenty, amarylisy, řezané květiny a podobně.
Čtvrtý den
Čtvrtý den jsme si chtěli trochu odpočinout od davů turistů, a proto jsme zvolili návštěvu rybářských vesniček Marken a Volendam. Jelikož jsme byli docela ranní ptáčata a dorazili do Markenu už okolo deváté hodiny, všechno ještě spalo. Vyrazili jsme tedy na šestikilometrovou procházku podél moře k majáku. I když vál silný vítr, pocitová teplota se pohybovala okolo 15°C a mrholilo, byla tato procházka právě to, co se mi na celém dni líbilo nejvíce. V jemném písku jsme hledali malé mušličky, pozorovali trojstěžeň kdesi daleko na vlnách a potkali jednoho velmi milého pána s pejskem.
Když jsme se celí uťapaní vrátili od majáku znovu do vesničky Marken, navštívili jsme skromnou expozici o životě místních rybářů a dobových krojích ve starém rybářském domku.
Krásný dojem ve mně zanechal také markenský přístav se spoustou lodí a loděk, obchůdky a kavárničkami. Nebo smělé ptactvo, které se skoro nebojí zobat vám z ruky. “Už je nekrm, opravdu nemají hlad!”
Do vesničky Volendam jsme dorazili někdy v půlce odpoledne, prohlédli si moderní přístav a starobylé dřevěné domky. Za návštěvu stojí také tamní mlýn s možností prohlídky.
Pátý den
Vstáváme v šest hodin ráno a míříme do Rotterdamu v jižním Holandsku. Spěcháme, protože bychom se rádi vyhnuli kolonám na dálnici a našli alespoň nějaké volné místo na parkovišti před stanicí metra. S nákupem lístků je to podobné jako v Amsterdamu. V automatu si navolíme anonymní ov-čipkartu, tentokrát lze vybrat mezi celodenní nebo na 2 hodiny, zadáme vyhovující počet lístků a platíme (lze hotově i kartou). Dvouhodinový lístek stojí 3,50 €. Metro v Rotterdamu má tři linky – A,B,C.
Říká se, že Rotterdam je protipólem Amsterdamu. A je to tak. Zatímco v Amsterdamu můžete na mnoha místech obdivovat dobovou architekturu a krásu tradičních úzkých domečků, Rotterdam je typické moderní velkoměsto s prosklenými mrakodrapy, hotely a výškovými budovami. Dominantou města je vyhlídková věž Euromast vysoká 185 metrů.
Rotterdam je však především významným přístavem – největším v Evropě a po Šanghaji druhým největším na světě. Proto většina turistů míří právě k vodě, aby si z vršku jedné z obrovských výletních lodí (kapacita klidně i 600 osob) vychutnala vyhlídkovou plavbu po přístavu.
Pokud se chcete plavit se společností Spido (asi nejběžnější), lístek na 75ti minutovou okružní plavbu vás vyjde na 13,50 €. A jestliže dáte “Spido Rotterdam” follow na Instagramu, Facebooku nebo Twitteru, dostanete 10% slevu. Do tohohle zážitku se rozhodně vyplatí zainvestovat!
Upřímně můžu říct, že plavba po rotterdamském přístavu patří mezi mé nejlepší životní zážitky vůbec! Seděli jsme asi v desetimetrové výšce na střeše lodi a prohlíželi si různé části přístavu. Vozíky naložené kontejnery se zbožím jezdily sem a tam a nakládaly je na obrovské nákladní lodě, až jsem někdy měla problém rozeznat, jestli to celé je opravdu loď nebo jen výběžek pevniny. Ty spousty různě barevných kontejnerů vás nutí zamyslet se nad tím, jak velký lodní průmysl vlastně je a jaké množství zboží se lodní dopravou převáží z různých koutů světa. Kéž by tak šlo ty kontejnery otevřít a podívat se, co je uvnitř! Asi úplně vše, nač si vzpomeneme.
“A tady je hala, ve které se stáčí džusy až z Brazílie!” Po tomhle mi už vážně zůstává rozum stát. Ještě poslední pohled do přístavu, který jsme ani zdaleka nepropluli celý. A obdiv lidskému druhu, že dokázal něco takového vybudovat.
Po Rotterdamu se přesouváme ještě do Delft na krátkou prohlídku muzea s tradiční modrobílou keramikou. Nádobí s modrobílým vzorem se prodává snad v každém holandském městě, existuje několik výroben delftské keramiky. Ta nejstarší však pochází od značky Royal Delft.
Šestý den
Když ráno vstáváme, počasí nevypadá zrovna slibně. Zataženo a docela zima. Přesto doufáme, že se to do odpoledne zlepší. Míříme totiž mimo jiné na pláž do Zandvoortu.
Dopoledne si prohlédneme městečko Haarlem, jehož dominantou je hned několik historických památek. My jsme navštívili gotický kostel sv. Bavona z 15. století, který ale svou velikostí a mohutností zvenku úplně připomíná katedrálu (ta mimochodem v Haarlemu taky je). Největší ozdobou kostela jsou jednoznačně varhany se skoro pěti tisíci píšťalami.
V Haarlemu jsme se zase ujistili v tom, že v Holandsku mají cyklisté před chodci jasný přednost. Kdo může, jezdí na kole, které je mimo jiné uzpůsobeno tak, aby se tam pohodlně usadili i ti nejmenší. Pokud někdo chodí pěšky, jsou to turisté. Někdy je mezi tolika cyklostezkami vážně problém najít pěší zónu.
V historickém centru Haarlemu můžete obdivovat tradiční architekturu nebo se brouzdat malebnými uličkami plnými kavárniček a obchůdků. Za návštěvu stojí i prohlídka Adrianina mlýnu.
A po Haarlemu už vzhůru na pláž! Předpověď naštěstí nezklamala, a tak se brzy vyjasnilo, oteplilo se a začalo svítit sluníčko.
Zandvoort je vlastně takové malé LA. Městečko ležící na pobřeží Atlantického oceánu se může pyšnit dlouhými písečnými plážemi a vcelku dobrými podmínkami pro surfování. I když byl oceán podle očekávání studený a nikdo z nás se celý nekoupal, strávili jsme na pláži několik hodin. Sbírali jsme mušličky, dojídali sendviče a kolem nás kroužili racci lačnící po něčem dobrém k jídlu.
Na pláži opravdu čas plyne jinak. Ta nějak šťastně a pozitivně. Možná se mi to tak zdálo i proto, že pobřeží Atlantiku je zatím nejvzdálenějším místem, kam jsem se kdy v životě podívala. Vyjde to někdy také za oceán? Kdo ví!
Sedmý den
Nadešel pátek, což pro nás znamenalo jediný den našeho pobytu, kdy jsme mohli navštívit sýrové trhy v Alkmaaru. Trhy se tu konají v sezoně pravidelně každý týden od deseti ráno do jedné odpoledne. V ulicích jsou rozmístěny stánky s různými druhy sýrů, kde lidé ochutnávají malé plátky a kostičky nebo kupují kulaté bochánky.
To hlavní, proč se na trh sjíždějí davy turistů ze všech koutů světa je ale dražba pověstných velkých oranžových bochníků o hmotnosti mezi dvanácti a třinácti kily.
Jako správně natěšení turisté odemykáme město už o půl deváté ráno, což je ale na jednu stranu výhoda, protože se nemusíme prodírat davy návštěvníků. Podle směrovek v podobě velkých “kostek sýra” s vlaječkou města trefíme až na hlavní náměstí s “Vážní budovou”. Zabereme si místa v malém hledišti a trpělivě čekáme. Na plácku před budovou je složeno neuvěřitelných 30 000 kg sýra Gouda, který dnes půjde do dražby.
Pokud si někdo (jako já) myslel, že se jedná o menší akci vesnického typu, spletl se. Trh je zahájen přesně v deset moderátorkou akce, která přivítá návštěvníky v holandštině, angličtině, němčině, ale i španělštině. Také přivítá významné hosty z Kanady či Austrálie.
Hosté pronesou pár slov na úvod a pak už jde všechno rychle jako mávnutím kouzelného proutku. Muži v bílém úboru s barevnými kloboučky naloží 8 bochníků (celkem tedy asi 100 kg) na dřevěná nosítka a poklusem spěchají na váhy. Tam je sýr zvážen. Potom se z bochníku odkrojí malý kousek, je zkoumána barva sýra a jeho kvalita, a stanoví se základní cena, která půjde do dražby.
I když během celého trhu patří hlavní prostor sýrům, najdete zde i stánky s dřevěným a koženým zbožím nebo cibulkami tulipánů.
No a po obědě konečně nastává chvíle, na kterou jsem se těšila vlastně už od plánování dovolené v Holandsku. Jelikož máme na ubytování k dispozici kola, vyrážíme na malou projížďku po okolí. Poprvé jedu na městském kole. Pamatuji si na situaci starou několik let, kdy jsem zkoušela jet na podobném kole u babičky. No, moc mi to tenkrát nešlo! Tentokrát mám však štěstí a dostanu nejlepší kolo z naší skromné výpravy. Třebaže je docela těžké, líbí se mi, že řídítka jsou vysoko a mohu mít při jízdě rovná záda.
Nevím, kolik jsme toho ujeli, ale na tom myslím nezáleží. Jde o zážitek. Slunce se pomalu sklání k obzoru. Zastavím u krajnice a rozhlédnu se kolem sebe. Ano, o kanálech, zvedacích mostech, mlýnech a pasoucím se dobytku jste už slyšeli až až. Teď ale myslím na něco jiného. Sestra kolem mě prosvištěla jako blesk. Naučila se na tom kole jezdit, i když je pro ni velké, nedosáhne nohama na zem a nefungují jí brzdy. Podívám se za sebe. Kdesi v dálce vidím taťku, jak s ulomenou přehazovačkou šlape na tom svém bicyklu jako večerníček. Směju se. Vážně!?
Osmý den
Zbývá nám poslední den dovolené (ani se tomu nechce věřit!), a to sobota. Mezi všemi návrhy a možnostmi, kam se vydat, nakonec zvítězí skanzen dřevěných větrných mlýnů v Zaanse Schanz. Jelikož je skanzen jenom kousek od Amsterdamu, hemží se to tu turisty ze všech koutů světa – Španělé, Italové, Japonci, Angličané …
Jde však o atrakci, kterou byste při návštěvě Holandska stoprocentně neměli minout. I když jsme na výletech po severu či jihu nějaký ten mlýn viděli, nikdy předtím nebyla příležitost nebo čas podívat se dovnitř.
Areál Zaanse Schanz sestává celkem ze 13ti zrekonstruovaných mlýnů. Původně se jich v této oblasti nacházelo zhruba 1000, bylo to místo s největší koncentrací mlýnů v Holandsku. S rozvojem parního průmyslu však činnost mlýnů začala upadat a spousta z nich byla zbořena. Dnes si v těchto mlýnech můžete prohlédnout ukázky jednotlivých řemesel – vyrábění dřeváků, tkalcovství, drcení minerálů na jemný prášek (používáno k malbě obrazů), výroba rostlinného oleje, pekařství nebo dřevozpracování.
V některých mlýnech jsme dokonce mohli vystoupat až pod lopatky a z vnějšího ochozu pozorovat okolí.
Když jsme se vrátili na ubytování, zbylo přeci jen ještě trochu času na opalování, koupání, pozorování lodiček plujících po kanále a dopravních letadel přistávajících na nedalekém amsterdamském letišti Schiphol. Však to také znáte. Kouzelné a nostalgické poslední večery dovolené …
Holandsko Q & A
Co tě na Holandsku překvapilo?
Cyklisté mají vždy své vlastní cyklostezky, vůbec se nepletou do běžného provozu na silnici. Mají také vlastní semafory. Téměř u každého obchodu, restaurace, v každé ulici vlaje holandská vlajka. Myslím si, že je to dobrý zvyk a líbilo by se mi to s naší vlajkou i u nás! Opravdu každý, s kým jsme se setkali, ovládal velmi dobře angličtinu, dokázal nám poradit a pomoct. Všichni, se kterými jsem přišla do řeči, byli milí a ochotní.
Co si přivézt z Holandska jako suvenýr?
To, co můžete najít jenom tam, například delftskou keramiku nebo sýr z tamních farem. Dále pak cokoli s motivem mlýnů, tulipánů, dřeváčků nebo rybiček. Zahrádkáři si mohou dovézt cibulky tulipánů nebo i jiná semínka k satbě.
Jak je to v Holandsku cenově?
Připravte se, že Holandsko je dražší než některé jiné země Eurozóny (např. Itálie).
Jak jste si našli ubytování?
Obojí přes www.booking.com
Jaké zahraniční turisty v Holandsku nejčastěji potkám?
Mezi nejčastější návštěvníky patří Němci, Francouzi, Španělé či Japonci.
Na jaké počasí se mám připravit?
Určitě na to, že je větrno a chladněji. Proto nevyjíždějte jen s čistě letním oblečením, ale vybavte se i teplou bundou a dlouhými kalhotami.
Potřebuji do Německa a Holandska dálniční známku?
Ne, obě země mají dálnice bezplatné.
