Dopisování se zahraničním kamarádem

Když říkám dopisování, většina z nás si jistě představí klasické psaní dopisů či pohledů a netrpělivé čekání na odpověď. Tato věc se však už poněkud změnila. Díky moderním technologiím máme náš nyní již elektronický dopis zakrátko hotový a poslaný. Něco však zůstává při starém. A to čekání na to, až nám dotyčný kamarád odpoví. Bude to zítra nebo za týden? A když poprvé píšeme někomu, s kým jsme se v životě neviděli, dumáme nad tím, jestli to vůbec někdy bude.

Taky jsem to zažila. Ta nejistota, když poprvé oslovíte někoho, kdo žije na druhém konci světa. A když už s dotyčným máte nějakou frekvenci odepisování nastavenou, co dělat, aby vám konverzace vydržela? Odpověď je jednoduchá. Z větší části to neovlivníte. I když se říká, že moderní technologie zkracují vzdálenosti, kdo si vydrží psát delší dobu bez potkání a popovídání si z očí do očí?

Se zahraničními kamarády si s přestávkami píšu už dva nebo tři roky. Některé kontakty vymizely. Jiné však přibyly, za což jsem moc ráda. Tohle dopisování mě hodně naučilo. Jednak v komunikaci, kde jsem se naučila psát “lépe”, psát určitou formou a pokud možno zajímavě. A taky jsem začala jinak vnímat svou zemi a okolí, ve kterém žiju. Přehodnotila jsem význam slova samozřejmost. Zaměřila jsem se na detail, přirozenost a jednoduchost.

Někdo by mohl namítnout, že přeci existuje Skype, kde si můžeme pěkně popovídat, vidět se tváří v tvář a není potřeba vymýšlet žádné dalekosáhlé romány. To je sice pravda, jenže je mnohem složitější všechno zorganizovat. Domluvit datum, čas, délku a přibližné téma. A potom je také pravda, že když vás dotyčný skoro vůbec nezná nebo jste se dokonce ještě nikdy neviděli, může pro něj takový přeci jen zásadní krok znamenat velké vystoupení z komfortní zóny, což nemusí být ledakomu příjemné.

Proto když přišla řeč na videohovor, setkala jsem se většinou s “chozením okolo horké kaše”, ale chápu to. Výhodu psaných zpráv pociťuji v tom, že si kamarád na její přečtení může udělat čas kdykoli podle sebe a odpovědět tehdy, až to uzná za vhodné. Není tlačen do bezprostřední odpovědi a uváděn do rozpaků tolik, jako při mluvené konverzaci.

Dopisováním se zahraničním kamarádem můžete jenom získat. Zlepšíte si cizí jazyk, dozvíte se spoustu zajímavostí a třeba se vám naskytne nový cíl zahraniční cesty.

Jak navázat úplně nový kontakt? Čeho se v konverzaci vyvarovat a co naopak by zde nemělo chybět? Přejděme na několik jednoduchých rad, které jsem získala z vlastní zkušenosti.

1. Nový kontakt

K navázání nového kontaktu je potřeba z větší míry náhody. Je nezbytné mít s dotyčným něco společného. Třeba oblíbenou hudební skupinu. Je to něco, čím se můžete takzvaně představit, záliba ve stejné muzice může být podnětem k začátku konverzace. Váš průvodní dopis by měl být delší a měl by obsahovat všechny podstatné informace.

Měli byste zmínit, jak se jmenujete, v jaké zemi žijete, popřípadě můžete uvést město. Měli byste krátce popsat vaše studium nebo zaměstnání a uvést oblíbené sporty nebo zájmy. I když se věk zdá jako dobrá informace, není to nejlepší nápad. Dejte si záležet, aby vaše zpráva působila seriózně a nevypadala jako inzerát na seznamku.

V rámci osobního bezpečí si také dopředu ověřte, s kým si vlastně píšete a zda je profil dotyčného na sociální síti seriózní a vypadá uvěřitelně. Na tom si dejte opravdu záležet.

Nedávno jsem také narazila přímo na weby, přes které si můžete dopisovat s cizinci. Ale opravdu nevím, jak to funguje, proto nechci žádný konkrétní zmiňovat nebo doporučovat.

2. Nepište slohovky

Vaše další zprávy by měly být kratší, zajímavé a výstižné. Nesnažte se za každou cenu do konverzace procpat zajímavá slovíčka a fráze, abyste ukázali, jak dobře jazyk ovládáte. Zpráva se natáhne a může působit nudně. Pokud přeci jen potřebujete napsat něco delšího, rozdělte text do jednotlivých zpráviček podle témat.

3. Ptejte se

Každého potěší, když může druhému člověku vyprávět o svých zálibách, plánech a představách. Konverzace je pro něj zábavnější, když vidí přirozený zájem ze strany kamaráda. Aby mohla konverzace plynout, mělo by se v ní objevit pár otázek. A snažte se, aby nešlo jen o obyčejné “A co ty?” Zkuste sami vymyslet něco nového. Důležitá je také přiměřená míra zvědavosti a projevování emocí. Když myslím emoce, neznamená to zahltit zprávu smajlíky všech barev, obličejíků a velikostí. Spíš jde o něco jako: “Vážně? No to je skvělé/zajímavé! Povyprávěj mi o tom víc! To jsem nečekal(a)!”

4. Vyhněte se otázkám příliš osobního charakteru

Mně samotné se nikdy nestalo, že bych se zeptala na něco nevhodného, ale radši na to předem upozorňuji. Otázky směřujte radši v obecné rovině, vyhněte se ožehavým tématům jako politika, náboženství a podobně. Záleží, odkud konkrétně váš kamarád pochází a podle toho byste měli uzpůsobit povahu konverzace. Téma rodina ale u mě bylo vždy v pořádku.

5. Přiměřená frekvence konverzace, respektování časového pásma

Abych řekla pravdu, rozdíl v časovém pásmu jsem řešila poprvé až teď, dříve jsme se všemi kamarády měli stejný čas. Proto jsem si včas uvědomila, že by asi nebylo dobré psát kamarádce hned ráno, když u nich mají teprve něco po půlnoci. I když v tomhle nevidím úplně zásadní problém, myslím si, že je dobré si tuto věc pohlídat. Kamaráda potěší, že na něj v tomhle ohledu pamatujete.

Jaká by měla být ideální frekvence konverzace? Záleží opravdu na vás dvou. Může to být každý den, obden, jednou za týden. Uvidíte, jak vám to bude vyhovovat. Potom ale toto rozvržení respektujte, aby se nestalo, že bude protějšku vaše přílišná aktivita na obtíž.

6. Opravování chyb

Pokud si začnete s dotyčným psát za účelem zlepšení cizího jazyka, je vzájemné opravování chyb na místě a může to být velmi užitečné. Pokud ale vaše konverzace není “výuková”, chyby neřešte. Popřípadě se jen zeptejte: “Jak jsi to myslel(a)?” Konverzace bez výuky je pro mě snazší, protože se můžu sem tam vyjádřit neformálně a nemusím se tolik obávat, že udělám chybu. A když vidím, že chyby dělá i ten druhý, je to ještě pohodovější.

7. O čem si psát? Zaručená témata

Hodně se mi osvědčilo vyjít nejdříve z informací v představení a doptávat se na školu, zájmy, volný čas, plány do budoucna, apod. Dál se můžete bavit také o společných zájmech (hudba, sport), které jsou pro konverzaci docela nezbytnou součástí. No a pak rodina a život. Ale těmi hlavními tématy jsou určitě krajové zvyky a odlišnosti. Počasí, příroda, kuchyně, svátky ..

8. Nevymýšlejte omluvy

Nestihli jste napsat? Prostě vám do toho něco přišlo a nebyl čas? Jednoduše kamaráda na začátek pozdravte, popřípadě napište, že se omlouváte za zpoždění. Nevysvětlujte složitě, co se stalo a proč nebyla ani minutka času.

9. Kreativita

Pošlete kamarádovi fotku z dovolené nebo z výletu. Může to být dobrý námět na další povídání. Zajímavá může být i hlasová zpráva, kdy místo dlouhého psaní vše jednoduše namluvíte a odešlete. Časem můžete vyzkoušet i formu klasicky psané pohlednice. Já jsem se teď například rozhodla sbírat pohledy z mých oblíbených míst v České republice, abych je třeba časem mohla poslat kamarádce do Jižní Ameriky.

10. Měňte témata

Když cítíte, že konverzace vázne a zřejmě jste z daného tématu už vyčerpali naprosto vše, nebojte se jednoduše změnit téma. “Ok. Pojďme se teď bavit například o ..” Ke starému tématu se můžete později znovu vrátit. Budete se na něj dívat z jiného úhlu pohledu a třeba vás napadnou nějaké nové zajímavé otázky.

11. Buďte vnímaví, všímejte si všeho kolem vás a podělte se o to

To, co nám připadá samozřejmé, může být pro vašeho zahraničního kamaráda novinkou. Ať už se jedná o podnebí, přírodu nebo kulturní a krajové odlišnosti. Když si píšu s někým ze zahraničí, ráda hledám rozdíly mezi zeměmi. Je to jako ta známá dětská hra. Najdi rozdíl! A vždycky mě těší, když se dozvím něco nového. A ještě jedna věc. Někdy je dobré nechat kamaráda přemýšlet za vás. “Co si myslíš, že jsem nikdy neviděl(a) nebo neznám a týká se to tvé země?”

Tak! Jsem ráda, že jste dnešní článek dočetli až sem a doufám, že vám něco zajímavého přinesl. A možná inspiroval k tomu zkusit něco podobného. Zahraniční dopisování je něco, co mě momentálně neskutečně baví! Chtěla jsem tedy aspoň trošku nastínit, jak jsem s dopisováním začínala. Ne vždy se to sice vyvedlo podle mých představ a přání, ale vždycky budu vědět, že alespoň jednu věc jsem si z toho vzala. A to jest … vidět příležitost. Někdy vám úžasná možnost leží na dosah ruky. Jde jen o to pokusit se ji využít ..