Moje letní čtení

Mou velkou zálibou, na kterou mám přes léto konečně čas, je čtení knížek. Většinou se stává, že od podzimu hromadím ty, které dostanu k Vánocům a k narozeninám, až se z nich do léta stane celkem vysoký komínek. V poslední době se ale na mém stylu čtení přeci jen cosi změnilo. Sama si vybírám to, co bych si opravdu chtěla přečíst, a co by mě zajímalo. Inspiraci na nové knížky nacházím převážně při učení, u kamarádů nebo jen tak náhodou během běžného dne.

Jak už asi víte z článku o knížce Love, Simon, hodně jsem si oblíbila žánr Young Adult. Mimo to mám ráda také (historické) detektivky, zjednodušenou četbu v cizím jazyce, cestopisy, autobiografie nebo takové knížky, které nejsou zaměřené přímo na děj, ale vedou čtenáře k zamyšlení nad danou situací, k pohledu do vlastního nitra a možná trochu zpytování svědomí.

A o tom bude dnešní článek. O knížkách, které jsem četla, které svým způsobem zapadají do výše uvedených žánrů, a o nichž si myslím, že rozhodně stojí za to nad nimi strávit čas.

1. Connor Franta – Note to Self

Začínám hned asi tou nejoblíbenější knížkou. Jak už asi víte, hodně jsem ji chválila a zvýrazňovala z ní různé citáty a moudra. Je ovšem pravda, že jsem na ni musela vyzrát. Když jsem si ji před rokem koupila, přečetla jsem si prvních pár stránek a pak šla do poličky. Byla jsem zklamaná z toho, že jsem moc nerozuměla stavbě vět a bylo tu na mě až příliš mnoho neznámých slovíček. Ale po maturitě jsem se do ní začetla znovu a tentokrát už s úspěchem. Měla jsem ji na dovolené v Holandsku a provezla jsem ji posléze i po výletech po Česku. Pokud už čtete originály v cizím jazyce delší dobu, tak asi víte, že to chce po malých dávkách a jen pár kapitol denně. Mně stačila slabá půlhodinka a musela jsem si odpočinout.

Pokud máte v plánu si Note to Self přečíst, rozhodně si předtím pusťte pár Connorových videí z Youtube. Zvyknete si tak na jeho styl mluvení, který je hodně podobný tomu, jak píše. V knížce se potkáte s hovorovou americkou angličtinou, idiomy, ale také s velmi bohatou slovní zásobou.

A pokud jste ze začátku zklamaní z toho, že moc nerozumíte, nezoufejte. Nejdůležitější je pochopit obsah kapitoly a umět jej vyjádřit několika větami. Čtení je jenom o tréninku a pokud budete číst pravidelně, zlepšení se určitě dostaví.

A teď už k samotné knížce. Note to Self je autobiografie pětadvacetiletého amerického youtubera Connora Franty a volně navazuje na předchozí knížku stejného typu A Work in Progress. Není zaměřená na určitý děj, je spíše poskládána z Connorova filozofického přemýšlení o světě, dlouhodobých problémech lidské společnosti a zevrubného pohledu do svého nitra. Knížka mě naprosto dostala svou opravdovostí. Několikrát jsem se ocitla v podobných situacích, které popisuje, mnohokrát v životě jsem si kladla stejné otázky a rovněž jsem si na spoustu životních pravd přišla až po delší době. Co víc dodat? Myslím, že Connor Franta je obrovský talent a i když je mu “jen” pětadvacet let, dokázal už velkou spoustu úžasných věcí.

Mými oblíbenými kapitolami jsou:

* Welcome to my happy place … Šaty nedělají člověka

* The thin line between fearlesness and fear .. Proč mít strach z něčeho, s čím nemohu nic dělat/co nemohu změnit? Vytěsnit bezpředmětné obavy z něčeho, co třeba ani nemusí nastat. O tom, že stoický klid má svou logiku.

* A mindful mind … Kapitola poukazující na to, že člověk závislý na virtuálním dění ztrácí schopnost přirozené komunikace a interakce s ostatními. “Jinak než s mobilem v ruce nejsem schopný si s tebou popovídat” je dnes už mnohdy realitou.

* I was in love + It will always be okay .. Mimo jiné o síle podpory a naděje. O tom, že chtěné se ne vždy stane skutečným.

* Runaway … Před problémy neutečeme ani na konec světa. Budeme si je vozit stále s sebou, dokud je nevyřešíme.

* The dark spot on mind … “Mám depku” řekl někdy snad každý z nás. Jen málo lidí si však dovede představit, co se pod slovem deprese opravdu skrývá. Že to není momentální smutek z počasí nebo z něčeho, co se nám nepovedlo, nýbrž jde o dlouhodobý stav prázdnoty, bezcílnosti, neutěšenosti. Jde o stav, ve kterém nejsme z nějakého důvodu schopni naplnit své osobní štěstí.

* The pages I hope you never have to read .. Každý člověk je užitečný a má svou cenu. Pokud spatřujeme v tom, co děláme, smysl, pak je naše počínání správné a užitečné nehledě na to, co si myslí ostatní.

* I want it now … Kapitola o “now generation.” Generaci, která má okamžitý a nepřetržitý přístup k tomu, co poptává. Nemá potřebu čekání a trpělivosti.

* You are who you want to be .. Jak Connor píše: můžeš přesvědčit sám sebe úplně o všem. Když si budeš říkat, že jsi ošklivý, budeš ošklivý. Jestliže si budeš myslet, že jsi hloupý, budeš hloupý. A naopak, jestliže si budeš myslet, že jsi zábavný, budeš životem a duší každé párty. A to nejdůležitější: když si budeš myslet, že jsi sebevědomý, budeš sebevědomý. Podle Connora je sebevědomí něčím, co každý člověk může nosit.

Kromě úvahových článků najdete v knížce také spoustu obrázků (Connor je vášnivý fotograf) a básní. Více o knize: www.connorfranta.com

2. Robert Fulghum – Drž mě pevně, miluj mě zlehka

Jedná se o sbírku příběhů z tančírny Century v Seattlu. Každý z protagonistů má svůj vlastní životní příběh, jemuž je věnována alespoň jedna samostatná kapitola. Vystupují zde například novinářka Marisol Machado, diskžokej Buck, hlídač O’Malley, barmanka Frieda, ředitelka Hello Silvermannová, slepá tanečnice Dulci – Maria, Angel, ad. Tančírna Century je místem k tancování pro všechny bez rozdílu. I když se každá kapitola má tendenci zabývat osudem jedné z postav, jeden člověk přesto vyniká. Je jím Aristo (Aristofanés) Joyce, právník Century, který by rád napsal divadelní hru. Proto chodí do Century, vyptává se a zapisuje si. Také by se rád naučil tančit, ale má strach.

Knížka je pro čtenáře místy opět tak trochu návodem na život. Mým oblíbeným citátem je: “Pokud víš, že jsou v pokoji tvého života nějaké dveře, pak je musíš otevřít a projít jimi. Jinak budeš navždy v tom svém obýváku jen přestavovat nábytek.” Jak už citát napovídá, příběh Arista Joyce je o odvaze vybočit ze zajetých kolejí a začít s něčím úplně novým. Začátek pro nás jistě bude vkročením do neznáma, budeme muset překonávat překážky, ale pokud půjdeme po malých krůčcích, nevzdáme se a vytrváme, jednoho dne si splníme náš sen. Ale nestane se to, pokud budeme jenom sedět a básnit. Knížka je navíc doplněna nádhernými ilustracemi Willow Baderové.

Zajímavostí o Robertovi Fulghumovi je, že velmi rád navštěvuje Českou republiku a jeho první autogramiády se konají právě zde. Třeba loni zavítal do Zábřeha a Šumperka se svou novou knihou Opravář osudů.

3. Vlastimil Vondruška – Zločin na Bezdězu

Jelikož mě na základní i střední škole hrozně bavil dějepis, dostala jsem jednou k Vánocům tuto historickou detektivku. A musím říct, že dodnes patří mezi mé nejoblíbenější. Děj se odehrává v 2. polovině 13. století v severních Čechách, konkrétně na tehdy nově postaveném hradu Bezdězu a v blízkém okolí. Hlavním protagonistou je jako vždy královský prokurátor Oldřich z Chlumu, který zastupuje panovníka, vyšetřuje zločiny a soudí. Tentokrát spolu s písařem Wolfgangem rozplétá případ dávné smrti Hynka ze Solce a podezřelé úmrtí paní Ulriky, manželky Adalberta z Tolštejna. Aby toho nebylo málo, vyšetřování zkomplikují nové události ..

Knížka je v pořadí už dvacátým dílem ze série Hříšní lidé Království českého. Samotný příběh je napínavý od začátku až do konce, přičemž k rozpletení motivů zločinu dochází až v úplném závěru. Určitě mrkněte i na další Vondruškovy knížky ze série historických detektivek!

A ještě něco. Nedávno jsem viděla filmovou verzi Jména růže od Umberta Eca. Za mě asi nejlépe zpracovaný historický film za hodně dlouhou dobu!

4. Miguel de Unamuno – Niebla

Jedná se o knížku vydanou nakladatelstvím Eli ze série Lectura jóvenes y adultos, úrovně B2. Příběh jako obvykle doprovází řada úkolů a cvičení, tady by měly dopomoci k přípravě na zkoušku DELE.

V příběhu se objevují dvě hlavní postavy, Augusto Pérez a jeho kamarád Víctor Goti. Už na začátku v prologu jsme upozorněni, že Víctor bude vyprávět příběh svého zesnulého kamaráda Augusta a jeho záhadné smrti. Postupně během děje se dozvídáme více z Augustova života, jeho myšlenkových pochodů a neopětované lásky.

Název Niebla (mlha) v tomto případě označuje stav zmatenosti a dezorientace hlavní postavy. Něco mu brání mít jasný pohled na věc a přesvědčení o svém chování.

5. Jo Nesbo – Žízeň

Žízeň je v pořadí už jedenáctá knížka ze série kriminálních románů s vrchním komisařem Harrym Holem. Napsal ji světoznámý norský spisovatel a hudebník Jo Nesbo. Jeho první román tohoto druhu vyšel již v roce 1997.

I když má knížka téměř 600 stránek, je od začátku napínavá a okamžitě vtáhne čtenáře do děje. Příběh se odehrává v hlavním městě Oslu a okolí. Tentokrát se vyšetřovací tým v čele s Katrine Brattovou zabývá složitým případem vampyristy. Více o knížce na www.jonesbo.cz

6. Kovy – Ovšem

A skoro nakonec tady mám knížku, o které jste všichni alespoň slyšeli, dokonce si myslím, že ji spousta z vás už má přečtenou. Kovyho autobiografie Ovšem. Jedná se o sbírku osobních příběhů z dětství, dospívání až k dospělosti. V knížce si můžete přečíst o mnoha zajímavých tématech, jako je přetvářka, dokonalost, šikana, osobní výzvy, úspěch, kreativita, ad.

Abych řekla pravdu, na Kovym obdivuji hned několik věcí. Zaprvé je to jeho výborná angličtina, kterou si zlepšil svým vlastním úsilím během studia na gymnáziu. A potom vše, co obnáší cestování. Samostatnost, spontánnost, různá rizika a poučení se z chyb. A samozžejmě, stejně jako u Connora Franty, i u Kovyho se ztotožňuji s některými názory, jenž v knize zmínil. Například s prací, která nás baví a její užitečností.

Abych ještě trochu doplnila k Youtube … Rozhodně nejsem ten typ člověka, který by netrpělivě čekal na každé nové video a byl obrovský fanoušek. Na druhou stranu Youtube hodně využívám při učení cizích jazyků, hlavně tedy angličtiny (sleduji The Ace Family, Earls Family Vlogs nebo Abi Santa) nebo italštiny (One world italiano con Veronica) a k poslechu hudby. V těchto ohledech jsem na Youtube našla hodně inspirace.

Více o knize na: www.kovyhokniha.cz

*** Jaká je moje nejoblíbenější knížka vůbec? Je to rozhodně Dětství, chlapectví, jinošství od L. N. Tolstého. Narazila jsem na ni v knihovně čirou náhodou, když jsem si chtěla vypůjčit nějakou klasiku a Anna Karenina byla moc dlouhá …

Je to opět autobiografie a vypráví životní příběh chlapce jménem Nikoleňka Irteňjev (L. N. Tolstoj). Knížka začíná popisem chlapcova mládí jakožto člena šlechtické rodiny a domácím vyučováním. Ačkoli s domácím učitelem St. Jéromem se mnohdy nepohodli a Tolstému učení moc nešlo, byl domácí učitel jeho nejmilejší osobou. Dále knížka líčí smrt Tolstého maminky, jež měl moc rád, která se ho vždy dovedla zastat a jež se mu snažila ve všem pomáhat. Děj se volně přesouvá i ke šťastnějším momentům první lásky, přátelství se starším kamarádem Dmitrijem, snění a hrátkám. Velký vzor vidí ve starším bratrovi Voloďovi, který již chodí na univerzitu, dostal vlastní kočár a má kapesné. Bohužel s Voloďou nemají úplně ideální vztah. Při přijímačkách na univerzitu udělá Nikoleňka malý podvod (vymění si s dalším uchazečem otázku) a je přijat. Myslí si, že když je ze šlechtické rodiny, automaticky je lepší, znamená více a nemusí se učit. Netrvá dlouho a je ze školy vyhozen. V rozčarování mění svůj názor na peníze a sociální status. Uvědomuje si své chyby a bláhovost. Po neúspěchu na univerzitě se hroutí, neví, jak dále pokračovat v životě, má pocit velkého osobního selhání. Naštěstí zasahuje otec, uklidňuje jej a společně řeší Nikoleňkovu budoucnost. Na konci knížky se objevuje Tolstého předsevzetí pomáhat charitě a dobročinným spolkům, což posléze pravidelně činil nemalými obnosy. ***