13. 2. 2020
Ahoj všichni, vítám vás opět u dalšího článku! A že jste se teďka docela načekali! Původně jsem totiž měla v plánu psát průběžně, musím říct, že mě to hodně bavilo. Jenomže pak přišlo zkouškové, které pro mě bylo opravdu náročné. Jasně, každé zkouškové dá člověku dost zabrat, jenomže tady jsem už na začátku měla pocit, že nejsem dostatečně připravená, odpočatá, že nemám energii. Byla jsem jakoby unavená ještě před zkouškovým samotným. Všechno jsem nakonec zvládla, ale musela jsem makat ne na 100 ale na 200%. V tomto zkouškovém jsem ze sebe vydala opravdu maximum.
Teďka mi zbývají zhruba tři týdny na vyřízení všeho potřebného před odjezdem na Erasmus. Abych řekla pravdu, zatím mi moc nedochází, že už příští měsíc budu žít v zahraničí. Na jednu stranu se opravdu hodně těším. Potřebuji změnu, potřebuji si odpočinout. Konečně budu moci cestovat a poznat zase něco nového. Jsem také ráda, že pojedu sama, protože jedině tak budu nucená komunikovat v cizím jazyce a všechno si vyřídit bez cizí pomoci. Samozřejmě mám taky obavy, to vám nebudu lhát. Nikdy jsem neletěla letadlem! Nikdy jsem sama nebyla v zahraničí. Ale doufám, že krůček po krůčku vše zvládnu. Jsem moc vděčná za to, s jakými lidmi jsem se už doteď mohla seznámit. Vím, že se na ně můžu spolehnout a obrátit se na ně v jakékoli situaci.
A kam tedy vlastně jedu? Jedu do Bari, města o 400 000 obyvatelích na jihu Itálie v provincii Apulie. Proč jsem si vybrala zrovna toto město? Chtěla jsem žít v přímořském městě, co nejvíce na jihu Itálie. Chtěla jsem poznat něco jiného než doposud, protože se tvrdí, že jižní Itálie je úplně jiná než sever. Také jsem nechtěla studovat na těch nejprestižnějších univerzitách jako např. ve Florencii nebo Římě, protože si myslím, že nároky na studium by byly podstatně větší.
Momentálně tedy pracuji na vyřízení všech důležitých věcí před odjezdem. Nejvíce napjatě čekám na dopis o přijetí a schválení předmětů – Learning Agreement. Až budu mít tohle vyřízené, tak můžu uzavřít smlouvu a odjet. Dneska jsme udělali online check-in, mám už tedy i palubní lístek. Jsem už také prakticky vystěhovaná z koleje. Myslím, že to pravé těšení se na cestu nastane, až když budu mít všechny dokumenty pohromadě. Teďka jsem pořád ještě ve fázi, že nechci nic zakřiknout. Pokud byste se však chtěli podívat, jak Bari vypadá, doporučuji vám na instagramu profil: tom.travel_blogger, kde Antonio téměř denně přidává fotku z nějakého místa v Bari.
Ještě bych se s vámi chtěla podělit o nějaké tipy na učení. Vím, že teďka je už zkouškové téměř u konce, ale věřím, že se tyto rady můžou hodit i později. První rada zní: rozplánujte si učení na jednotlivé úseky. Může to být počet otázek denně, kapitoly .. Také si nechte alespoň jeden den na opakování nebo shrnutí. Jeďte si podle svého plánu, nenechte se znervóznit tím, že někdo už má vše naučené. Učte se podle sebe, podle toho, jak vám to vyhovuje. Další nezbytností jsou pravidelné pauzy. Mně už delší dobu vyhovuje systém 60 min učení a 30 min pauza. Vím, že mi také hodně pomohlo jít každý den na procházku na čerstvý vzduch. Jako další nezbytnost vidím dodržování pitného režimu a cvičení.
Kolik hodin denně jsem se o zkouškovém učila? Vstávala jsem okolo osmé ráno. Řekněme tedy, že 8:30-12:00, 14:00-24:00. Samozřejmě s výše uvedenými pauzami. Toto byl můj rozvrh učení se na ty nejobsáhlejší zkoušky. Je to hodně, proto si ze mně neberte příklad. Chtěla jsem vám však aspoň trochu nastínit, jak moje zkouškové probíhalo.
Další důležitou věcí je myslet sám na sebe, starat se o sebe a odměňovat se. Myslete na to, co jste už dokázali, ne na to, co máte ještě před sebou. Pusťte si nějaký oblíbený film, zajděte si na něco dobrého. Zkouškové by nemělo být o tom, že jste celý den zavření v pokoji a nevíte, jestli je pondělí nebo pátek (můj případ).
Když už jsme u těch filmů, včera jsem konečně zhlédla film, na který jsem se chtěla podívat už strašně dlouho. Akron. Za mě nejlepší film za poslední dobu. Nebo Beautiful Boy.
Když teďka pokračuji v psaní, tak vím, že už mi přišel akceptační mail z italské univerzity! Mám z toho opravdu velkou radost, protože mě to stálo hodně úsilí 🙂 Teď už jen mít schválené předměty, a můžu vyrazit! Už mám dokonce naplánované i nějaké cestování, takže se těším, že vám skrz články budu moct představit i nějaká nová místa.
Když tady tak sedím a přemýšlím, co bych vám ještě napsala, tak musím říct, že to čekání na odjezd se neskutečně táhne! Od mé poslední zkoušky uplynuly už více než dva týdny, a týden si ještě počkám, než odletím.
Dneska už je neděle a do odjezdu mi už zbývá necelý týden. Konečně mám schválené předměty, takže mi už asi nic nebrání v odjezdu. Když jsem si ale dnes četla, co všechno mě asi bude čekat po příjezdu, řeknu vám, že jsem se z toho málem opupínkovala. Snažím se ale vše brát s nadhledem a doufám, že se to nějak zvládne.
Teďka by se dost hodilo vložit vsuvku “o několik hodin později.” Když totiž odpoledne přijeli prarodiče, aby se se mnou rozloučili, tak na mě všechny ty pocity nějak dolehly. Zvládnu to vůbec?
Dneska už máme úterý a já nemůžu uvěřit tomu, že už mi zbývají jenom dva celé dny strávené doma. Aby tento článek nebyl jenom o tom odpočtu, tak vám chci říct, že jsem právě dočetla A Work In Progress od Connora Franty. Já osobně považuju Connora za jednoho z nejchytřejších mladých lidí. Tato kniha je jeho prvotina a současně i New York Times bestseller. Věnuje se v ní pestré škále témat, která umí podat nevšedním a poutavým způsobem: např. osobnímu rozvoji, identitě, odvaze jít si za svými cíly, kreativitě, duševnímu zdraví či životu v obklopení sociálními sítěmi.
Vítám vás u středy, posledního dne mého update před odjezdem. Mým plánem na dnešní den je víceméně dobalit oba kufry a položit je na váhu, abych věděla, na čem jsem. Ale když se tak dívám přes rameno, myslím, že hlavně ten velký bude šíleně těžký. Takže já teď půjdu dochystat vše potřebné. Zítra budeme mít s našima ještě takovou menší rozlučkovou oslavu. Další článek pro vás napíšu už z Itálie. Plánuju psát pravidelně, abych i já se mohla potom zpětně podívat na své zážitky. První článek bude o prvních dnech na Erasmu (necelý týden). Potom pojedu na výlet, který bych také chtěla zdokumentovat. Tak jo, držte mi palce, ať v pořádku dorazím. A presto!
Movie recommendation: Élite (Netflix)
Song: Niall Horan – No Judgement
