První týden na Erasmu v Bari!

Ahoj všichni, vítám vás u prvního článku z Erasmu v Itálii! Nejdřív bych vám asi měla popsat cestu samotnou, to, jak jsem se sem na jih Itálie vlastně dostala. Cestovala jsem letecky, do Prahy jsme přijeli už o den dříve. Odlétala jsem přesně v 11:35, to si ještě dobře pamatuji. No a jak víte, letěla jsem poprvé v životě, takže na letišti bylo pro mě všechno nové. Jakmile jsme vzlétli, tak jsem se dušovala, že jestli v pořádku přistaneme, už do toho letadla v životě nevlezu 🙂 Naštěstí bylo krásné počasí a tak jsme měli z letadla dobrý výhled. Z letiště na ubytování mě potom odvezl jeden dobrovolník z místní studentské organizace. Na bytě jsem se dvěma Španěly a jednou Polkou.  

Hned první den po příjezdu jsem vyrazila na menší obhlídku okolí a zašla si koupit základní potraviny. Pokud nechodím na trh, tak tu nejčastěji nakupuji v jedné menší samoobsluze. V pondělí jsem potom vyrazila s mapou najít školu, což se mi nakonec podařilo. Myslím si, že ze začátku je na Erasmu nejdůležitější jít na všechno postupně, nečekat hned od sebe zázraky. Chvíli trvá, než si zvyknete na nové město, odlišnou kulturu, než se zorientujete a najdete si vše, co potřebujete. Musím takhle zpětně říct, že mi hodně pomohlo přijet o týden dříve a trošku se zorientovat před zahájením výuky. Na každý den jsem si dala jeden “větší” úkol. Jít nakoupit, najít školu, najít fakultu, zjistit si rozvrh, zaregistrovat se. 

Jestliže jedete na Erasmus sami, nejspíš to pro vás bude těžší v tom, že jste opravdu na vše sami a pokud nějakou situaci nevyřešíte vy, tak nikdo. Nerada bych řekla, že přeháním, avšak první týden byl pro mě plný různých absurdních situací. V kanceláři po mně chtěli dokument, který neexistuje. Jeden člověk vám odmítne pomoci, řekne vám, že máte jít za jinou zodpovědnou osobou, avšak “čirou náhodou” se vám zapomene zmínit, jak se ta osoba jmenuje a kde ji můžete najít. Nebo vám prostě řekne, že máte jít jinam. Zpočátku pro mě bylo velmi těžké tyto situace zvládnout. Musela jsem hodně bojovat sama se sebou. Nejhorší pocit v neznámém prostředí pro mě byl ten, že se “nemám čeho chytit”. Pokud jsem se doteď na Erasmu naučila něco důležitého, tak je to být trpělivý sám k sobě. Dopřát sám sobě čas se sžít s novými podněty, kterých je ze začátku opravdu spousta. Na každý den jsem si dala nějaký drobný úkol, každý den jsem šla ven. To nejhorší, co můžete udělat, je být sám v pokoji, litovat se, propadat beznaději a panice. Řešte věci pragmaticky, napište si seznam otázek, věcí, na které se potřebujete zeptat a přemýšlejte, kdo vám s nimi může pomoct. Je také důležité umět se zdravě naštvat, být rázný, nenechat se odbýt a některé věci si prosadit. Sdílejte svoje pocity, mluvte o nich. 

Erasmus je také hodně o štěstí. Pokud narazíte na správné lidi, mohou vám hodně pomoci. Takhle mi například skupina studentek pomohla sestavit rozvrh nebo mě velmi vlídně přijala jedna paní profesorka z katedry slavistiky a zodpověděla mi spoustu důležitých dotazů.

Po tomto milém setkání jsem si zašla na první kávu a potom se konečně prošla k moři. V tu chvíli jsem si také uvědomila, že přehlížím spoustu věcí, za které bych měla být vděčná. Každý den jsem mluvila italsky, ať už to bylo v obchodě, v kanceláři nebo když jsem se ptala na cestu. Vždy jsem se dorozuměla. Každý den jsem využila možnosti komunikovat jazykem, který studuji, procvičit se a nabrat nové zkušenosti. I když jsem měla pocit, že se vše okolo mě bortí, tak se mi každý den něco podařilo. Já jsem sama o sobě hodně pesimistický člověk a pokud mám z něčeho špatný pocit, tak vím, že musím tak desetkrát ubrat, aby se můj dojem rovnal realitě.

Jedna z menších výzev, kterou jsem si během Erasmu dala za úkol, je stravovat se zdravěji. Jíst méně sladkostí a nahrazovat je například čerstvým ovocem, kterého tu díky každodenním trhům máme dostatek. Někdy ale člověk neodolá a potřebuje se odměnit. Třeba zmrzlina k Itálii neodmyslitelně patří. 

Během prvního týdne jsem se také naučila vyhradit si čas, kdy nemyslím na starosti. V té době jsem šla vždy na procházku nebo si udělala něco dobrého k jídlu a pustila si díl své oblíbené detektivky. Naopak na řešení školních záležitostí jsem se snažila vyhradit si určitý čas. 

Co na Erasmu miluju, tak to jsou palmy. Pokaždé, když jdu do centra města, procházím přes park plný palem nebo si se zmrzlinou jen tak sednu v palmové aleji. Miluju modrou barvu moře. A také to krásně teplé počasí, kdy už nosím lehký jarní kabátek. 

Jsem hrozně vděčná za to, že tady takhle hezky můžu pozorovat život kolem sebe. Snažím se být vděčná za každou maličkost, za každý sebemenší posun a pokrok. Důležité je nevzdat Erasmus hned ze začátku a vytrvat. Věřit sám sobě. Být v kontaktu s lidmi. Vstřebávat podněty postupně, učit se krok po kroku. Já se na vás budu zase těšit u článku z druhého týdne na Erasmu. Povím vám o dalších věcech, které jsem se tu naučila, o začátku školy a dalších dobrodružstvích!