ZAČÁTEK DALŠÍCH PŘEDMĚTŮ, VÝLETY A HISTORKY, SPOUSTA FOTEK, KAFÍČKOVÁNÍ, ZRUŠENÁ VÝUKA A SAMOSTUDIUM (1. – 8. 3. 2020)
Ahoj všichni, tak vás vítám u článku za třetí týden na Erasmu! Ani nemůžu uvěřit tomu, jak ten čas letí. Za tu dobu jsem už stihla podniknout tolik zajímavých věcí. Každý den mi tu přijde neobyčejný a zatím se tedy vůbec nenudím. Mám sice dost starostí ohledně školy a aktuální situace, ale snažím se to pokud možno filtrovat a vždy si ten den něčím zpříjemnit. Abych řekla takhle ze začátku, strach z koronaviru zatím nemám, spíš mě znepokojují různé změny výuky, která je pro mě jakožto Erasmus studenta důležitá, ať chci nebo ne.
Jak jsem slíbila, tak jsem si tento týden zapisovala všechny zajímavosti, abych vás v tomto článku mohla něčím obohatit. V pondělí mi začal nový předmět, Španělská kultura. Pan profesor se mi zdál moc milý, mluvil pomalu a dalo se mu dobře rozumět. Pokud jsem dobře pochopila, tak se kurz bude týkat revolučních situací v Latinské Americe ve druhé polovině 20. století. Doufám, že se mi tady budou hodit poznatky z našeho kurzu Dějiny a kultura Latinské Ameriky. Hodinu jsem si dokonce moc užila a během ní se stala i jedna vtipná situace. Za okno přiletěl holub a nakukoval dovnitř přímo k panu profesorovi, který se usmál a řekl “mi mejor alumno.”
V úterý ráno mi začal další kurz, Španělská literatura. Jak odhaduji, tak tento předmět bude trochu těžší, budeme analyzovat Dona Quijota pomocí různých článků a kritických esejí. Paní profesorka, která byla velmi milá, mi dala seznam povinné četby, takže jsem ještě ten den začala pracovat na shánění knížek. I když bychom jako Erasmus studenti měli mít stejná práva a přístup ke všem službám jako ostatní, pravdou je, že třeba v knihovně jsem měla velký problém se s nimi na vydání knih domluvit. Nakonec zabral podepsaný formulář od oné paní profesorky z katedry slavistiky. Sešel se kvůli mně skoro celý personál, volali bůhvíkam a já jsem si v tu chvíli připadala jako nějaká “divnobytost.” Do tohoto předmětu budu muset celkem přečíst 9 knih, což mě trochu děsí, uklidňuje mě však, že u čtyřech knih máme k nastudování jen určitou část. Čtyři povinné knihy, které máme přečíst celé, mám už doufám obstarané. Dnes jsem si v knihkupectví dvě objednala a včera jsem byla v oblíbeném copycentru, kde jsem další dvě knihy nechala k ofocení. Takže na tom postupně pracuju.
V úterý, když jsem čekala na schůzku s paní profesorkou ze slavistiky, potkala jsem se s jednou studentkou srbštiny. Ona mluvila srbsky, já česky. A nevím, čím to je, ale výborně jsme si rozuměly!! To se mi ještě nestalo, abych tady na někoho mluvila česky. Pokud si nevolám s našima, tak češtinu vůbec nepoužívám. Dokonce jsem tu zatím nepotkala ani žádného Erasmus studenta z Česka. Je tu hodně Poláků, Španělů, ale Čech žádný. Setkání s touto studentkou mi udělalo velkou radost a obě jsme se musely smát. Jsem vděčná za tyhle momenty, které mi jen tak přijdou do života.
V úterý jsem měla mít ještě jednu hodinu, a to cvičení ze španělštiny, ale řekli nám, že v rozvrhu cvičení je chyba a paní profesorka tu v úterý vůbec nebývá. A že neví, kdy cvičení vůbec začnou. To mě docela mrzelo, protože jsem kvůli tomu vynechala španělskou kulturu.
Ve středu jsem měla ráno opět španělskou literaturu a tentokrát jsem si hodinu mnohem více užila. Vše se mi zdálo srozumitelnější, než na první hodině, proto doporučuji nedat vždy na první dojem. Odpoledne jsem se však dozvěděla nepříjemnou věc. Že se nám výuka ruší až do 15.3. kvůli koronaviru. To mě vůbec nepotěšilo, protože jsem chtěla navštívit už všechny předměty a mít tak ucelenou představu. Rozhodla jsem se však, že ten čas využiju co nejrozumněji. Budu číst povinnou četbu, dohánět zápisky a snad brzy začnu i se psaním seminárních prací k předmětům na dálku.
Dalším zážitkem tohoto týdne byla návštěva rybího trhu, kde jsem si koupila lososa. Lidé kolem mě kupovali všemožné mořské potvůrky, od toho jsem se však držela v uctivé vzdálenosti. Také jsem nakoupila spoustu ovoce a zeleniny.
Dále jsem si dala během Erasmu jednu menší výzvu. Chtěla bych za celý pobyt poslat aspoň 10 pohledů jak našim, tak prarodičům. Zatím jsem poslala 2×2 pohledy a třetí várka už je napsaná. Netuším však, jakou rychlostí tady pošta funguje a kdy pohledy dojdou. Mám však tuto tradici moc ráda, vždycky se mi líbilo psát pohledy z cest.
Také mě moc těší, že mi všude vychází vstříc a můžu komunikovat v italštině. Protože upřímně bývám zklamaná z toho, když druhá strana vysloví otázku “Do you speak English?”, jakmile pozná, že mám jiný přízvuk. Nevím, zda tak činí ve snaze mi konverzaci “ulehčit”, ale jak říkám, moc to nemám ráda. Naopak hodně Italů a cizinců tu zná české auto Lada.
Dovolte mi teď menší skok zpět v čase a vraťme se k neděli 1.3. před začátkem druhého školního týdne. V neděli jsme jeli s kamarádkou Oliwií z Polska na výlet z místní studentskou organizací ESN do Lecce a Otranta. Byl to úžasný výlet. Napřed jsme přijeli do Otranta, přístavního města ležícího asi 180 km jižně od Bari na poloostrově Salento. Prohlédli jsme si historické centrum města – aragonský hrad, kostel sv. Petra, katedrálu Santa Maria Annunziata, prošli se po Lungomare a posléze si zajeli ještě k bauxitovému jezeru.
Měli jsme zde také čas na osobní volno, tak jsme si zašly na zmrzlinu a něco sladkého do jedné z kaváren. V Otrantu bylo úplně nádherné počasí, sluníčko bez jediného mráčku, jen trochu větrno.
Odpoledne jsme pak přejeli do Lecce, kde jsme si také krátce prohlédli historické centrum, zvláště bych pak měla zmínit katedrálu Santa Maria Assunta se zvonicí, na náměstí Piazza del Duomo. V Lecce jsme zůstaly až do osmi hodin večer, takže jsme si mohly vychutnat noční město. Vyzkoušely jsme druh místního pečiva plněný rajčaty a mozzarellou a také jsme si zašly na výbornou kávu do Alvino, kde měli mimo jiné spoustu koláčů a sladkostí, no však víte, moje guilty pleasure. My však tentokrát zůstaly jen u kávy. Potom jsme se ještě krátce zašly podívat k římskému amfiteátru. Byl to moc krásný den, i když trochu únavný, neboť jsme vstávaly v pět hodin ráno a domů přišly okolo jedenácté večer. Na zpáteční cestě kluci vytvořili playlist písniček podle národností, takže jsem i já mohla vybrat nějakou českou písničku, která pak hrála celým autobusem. Vybrala jsem Pavla Calltu – Píšem si svůj sen. No není to náhoda?
Tento týden byl opravdu ve znamení kafíčkování. Ve čtvrtek jsme s Oliwií navštívili Jérôme Chocolat, jednu z nejpopulárnějších kaváren v Bari. Celý interiér je laděn do růžové barvy, už jenom tam jít je zážitek. Dala jsem si jahodové smoothie, ale v životě bych nečekala, že to bude takhle krásně vypadat! Na vrchu jsem měla ještě šlehačku a cukrovou vatu. (=prostě úplná prasárnička :))
V pátek jsme se potom jenom ve dvou vydaly na výlet do Alberobella, městečka známého pro domečky zvané “Trulli”, které vypadají jako včelí úly. “Ty vznikly ve druhé polovině 16. století, kdy hrabata de Conversano započala s kolonizací území a nařídila osadníkům stavět provizorní domy z kamene nasucho, aby mohly být v případě královské inspekce zbořeny.”1 Městečko je součástí světového dědictví UNESCO.
1 Wikipedia, the free encyclopedia, Alberobello. In: Wikipedia.org [online]. [cit. 2020-03-07]. Accessibile da:https://cs.wikipedia.org/wiki/Alberobello#cite_ref-6c4193b2686f905553042f4ae1ae4934aea078c8_1-0
Kávičky na naší cestě nesměly chybět. Ani nemůžu uvěřit tomu, jaké jsme měly štěstí. Na začátku to sice s počasím nevypadalo moc dobře, pršelo a foukal silný vítr, ale pak se krásně vyčasilo a my měly celé Alberobello pouze a jen pro sebe! Jen si to představte, UNESCO městečko a je tu jen pro vás. Navíc tu byly ještě valentýnské dekorace a to tomu místu dodalo úplně jiný šmrnc! Potom mě už vůbec nemrzelo, že jsem oželela Veronu.
Na zpáteční cestu bych nejradši co nejrychleji zapomněla, proto jen krátce. Řidič jel jako šílenec a tak se mi už asi po dvou kilometrech udělalo špatně. Ano, byla moje chyba, že jsem si nevzala Kinedril, ale předpokládala jsem, že když mi nic nebylo při cestě do Lecce-Otranta, bude i toto v pořádku. Bohužel terén byl hodně zvlněný, navíc jsme si asi sedly na špatné místo, kde to hodně pérovalo. Jednou jsme museli úplně zastavit a myslela jsem, že ani nevylezu po svých z autobusu. Ovšem jsme nemohli stát věčně a autobus také nemohl mít zpoždění. Bylo to sice jen 55 km, zato protrpěných od začátku až do konce. Ještě když jsem dnes šla na procházku, přísahám, že se mi při pohledu na autobus neudělalo zrovna dobře.
Také jsem toho přes den moc nesnědla, takže mi asi klesl tlak, což k mé nevolnosti ještě přispělo. Long story short, radši vzpomínám na krásný výlet!
Dnes už je sobota a já se dnes stavila akorát v knihkupectví, potom jsem šla na krátkou procházku k moři a udělala si oběd. Ještě jsem tu včerejší jízdu úplně nevstřebala. Už je mi ale mnohem lépe. Tento týden byl plný nádherných zážitků a na Alberobello budu vzpomínat jako snad to nejhezčí místo v celé Itálii. Vzhledem k situaci ohledně koronaviru a zavření školy učitelé uvažují o online výuce prostřednictvím E-learningu, ke kterému však ještě nemám přístup. Zítra s tím ještě nic nenadělám, ale v pondělí se zajdu zeptat do kanceláře, pokud tedy bude otevřená. Snad mi bude přát štěstí.
Příští článek pro vás tedy začnu sepisovat už zítra. Doufám, že se zase dozvíte nějaké novinky. Budu ráda, když mi dáte vědět, zda se vám články líbí. Brzy budu mít také nové webové stránky, které by mi měly nabízet více možností. Brzy naviděnou!
Song recommendation: Nelly – Just A Dream
