JE TO JEŠTĚ VŮBEC ERASMUS? RED ZONE, MĚSÍC SAMA NA BYTĚ, NEJDELŠÍ ROZHOVOR SE ŠPANĚLY (9. – 16. 3. 2020)
Ahoj všichni, vítám vás u článku za čtvrtý týden na Erasmu. Momentálně je půl jedné ráno, Španělé si dělají večeři z posledních zásob v lednici a zítra odlétají. Asi před hodinou jsme se totiž dozvěděli, že už celá Itálie je zahrnuta do “red zone”, tedy oblasti v nejvyšší možné karanténě. Je zakázáno cestovat (Erasmus studenti se mohou vrátit zpět do svých domovů, jinak jsou hranice Itálie uzavřeny), sdružovat se, univerzita je zavřená až do začátku dubna. Výuka nejspíš bude probíhat online, zatím však nikdo nevíme, jak to bude vypadat. Zatím se jeví jako pravděpodobné vzdělávání přes platformu Microsoft Teams. Upřímně tady teď sedím a nevím, co si o tom celém mám myslet. S kamarádkou jsme se předevčírem rozloučily s tím, že se za deset dní zase uvidíme a budeme opět cestovat a užívat si život v Itálii. Teď mě napadá ještě jedna otázka. Uvidíme se ještě někdy? Druhá zpropadená otázka zní: Proč??? Proč se sakra musí tohle dít zrovna teď, když jsem do Itálie přijela studovat, cestovat, zlepšovat si italštinu, učit se novým věcem a sbírat zážitky? Když jsem se seznámila s tak super lidmi? Když mám konečně možnost plnit si své sny? To tak na úvod, abyste věděli. Zítra ráno udělám velký nákup. Doufám, že nepropukne šílenství a nebudeme se rvát o poslední chleba. Musím taky do banky. Navzdory tomu všemu jsem si na zítra napsala to-do list a uvidíme, co všechno se mi podaří splnit. Doufám, že jsem si dnes nedala poslední kávu v měsíci.
Tak už je úterý. Hned ráno jsem byla nakoupit a znovu jsem se přesvědčila o tom, že pokud jde o vyhrocené situace, lidé neumí zachovávat morální zásady. Do supermarketu nás pouštěli vždy jen pár a stejně tak se lidé museli strkat, nerespektovali fronty a klidně si předbíhali celou řadu s výmluvou “vždyť já mám jen pár věcí.” Pak jsem taky šla vybrat peníze a na poštu. Už na ulici potkávám mnohem víc lidí s rouškami. Do obchodu nás vždy pustí jen pár a musíme od sebe dodržovat bezpečnou vzdálenost. Doufám, že už brzy se dozvíme podrobnosti o online výuce. Univerzita Palackého taky přerušila výuku. Dneska jsem mluvila se svou paní koordinátorkou, tak mě trochu uklidnila. Ryanair zrušil do odvolání všechny lety do a z Itálie. Byla jsem se projít k moři a asi teď budu pokračovat ve čtení a přepisování poznámek. Už z těch všech absurdních situací nemám slov. Budu se snažit, aby pro vás byly články i nadále zajímavé.
Moc ráda bych se viděla s jednom slečnou, se kterou jsme se poznaly na výletě s ESN. Domlouvaly jsme se, že bychom zašly někam na kávu, ale vůbec netuším, zda je to teďka možné. Jsem tu sama teprve první den a už mám pocit, že se zcvoknu.
Tak vás zdravím u středy. Včerejší odpoledne bylo zatím jedno z nejnáročnějších. Univerzitou Palackého mi bylo doporučeno se vrátit, avšak po důkladné konzultaci s rodiči a koordinátorkou jsem se tu rozhodla zůstat. Vzhledem k tomu, že většina aerolinek zrušila přímé lety do Prahy, dostávala bych se domů jen velmi těžko, navíc bych musela strávit hodně času na letišti v Římě. Máme za to, že bude nejlepší, pokud budu v karanténě tady a pokusím se zapojit do online hodin. Včera odpoledne jsem dostala nějaké přihlašovací údaje, tak se pokusím zalogovat do klasifikačního systému a odtud se mi snad nějak podaří dostat do online hodin, které mají začít příští pondělí. Jak jistě víte, tak v technologiích nejsem moc zdatná, proto celý tento proces budu řešit s taťkou po Skypu. Všechno je pro mě teďka hodně náročné. Včera jsem v podstatě strávila celé odpoledne telefonováním na konzulát, na letiště a zjišťovala jsem, jestli je vůbec možné se dostat domů. Jak jsem vám již výše popsala, zůstávám tu a pokusím se vám aspoň trochu přiblížit, jak to tady vypadá a jaký je můj denní režim. Na pořadu dne je tedy hlavně zapojení do online výuky, což nemusí jít hned, proto chci být trpělivá.
Co se týče jídla, tak teď nejsem příliš vynalézavá a přiznám se, že na to ani nebylo pomyšlení. Včera jsem si v tom zmatku koupila místo toustového chleba vánočku. Jak jsem se dozvěděla, tak i v Česku jsou zavřené všechny školy a ruší se spousta akcí. Pokusím se udělat nějakou práci a odpoledne asi vyrazím aspoň na procházku.
Tak se asi odvážím tvrdit, že jsem si tu opravdu dala poslední kávu v měsíci. Kromě supermarketů, lékáren a pošty je nejspíš vše ostatní zavřené. Včera a dnes jsem si za pomoci taťky a spolužaček nainstalovala online výuku, tak teď doufám, že to bude fungovat. Dokonce už paní profesorka ze španělské literatury nahrála jeden hodinový audio záznam, který si máme poslechnout a udělat si z něj poznámky. Dneska je už čtvrtek a já jsem se přes den víceméně zabývala přepisováním poznámek z minulých hodin. K obědu jsem si udělala své oblíbené placičky, tentokrát v kombinaci brokolice + květák. Nápad na toto jednoduché vaření jsem samozřejmě převzala od Anetky Chroustové, jejíž videa na YouTube pod názvem Hanneton Monde mě moc baví. Díky jejím videím se postupně učím nemít z vaření takový strach a zkoušet nové recepty podle oka.
Pokud zrovna nedělám věci do školy, sleduju krimiseriál Julie Lescaut, který mi pomáhá přijít aspoň trošku na jiné myšlenky. Včera jsem zaskočila nakoupit pár věcí do supermarketu, ale musela jsem počkat půl hodiny, než na mě přišla řada. Každý jsme dostali pořadové číslo a uvnitř mohlo být vždy pouze kolem deseti lidí. S touto karanténou si začínám čím dál tím víc uvědomovat, co to znamená svoboda: jít si kdykoli a kamkoli chci, moci cestovat, studovat, sednout si na kávu .. to vše teď postrádám. Doufám však, že díky těmto opatřením nám bude brzy lépe a vše se vrátí do normálu. Snažím se tu tedy zabavit, jak jen to jde. Procházky k moři si teď asi odpustím a ven budu chodit pouze na nákup.
Další “vtipnou” součástí karantény bude moje oslava narozenin. Původně jsem totiž zamýšlela, že je oslavím se svými spolubydlícími, což teď není možné. Uvidím, co vymyslím, ale moc možností nemám. Možná je odložím na později a vynahradíme si to.
Ve čtvrtek jsem placičky vylepšila ještě přidáním česneku a dala jsem si k nim obyčejný bílý jogurt a kuskus, který je hotový za pár minut.
Abych nezapomněla, tak měl taťka včera narozeniny. Připravila jsem mu přání aspoň na dálku. Při té příležitosti jsem si vzpomněla, jak mi tu chybí takové to klasické české pečení. Jak už jsem vám ale asi psala, tak tady nemáme troubu, takže si na nějakou takovou dobrotu budu muset ještě počkat.
Snažím se v této nelehké situaci hledat všemožná pozitiva, i když to není vůbec snadné. Ale třeba jsem zvládla zatelefonovat na místní letiště a zeptat se, jaká je momentální situace. Nebo mi jedna italská spolužačka telefonicky vysvětlovala, jak se připojím k online materiálům, které nám nahrála jedna paní profesorka. Řekla bych, že se poslední dobou snažím jednat pohotově, pragmaticky a řídit se podle sdělených instrukcí. Protože když se teď nemůžu setkat s nikým osobně, jediná možnost, jak získat pomoc, je poslouchat instrukce. Často jde teď o různé návody, jak se připojit tam a onde, jak si zařídit tohle a tamto. Jsem člověk, co má tendenci zmatkovat, jakmile uvidí návod ve dvanácti bodech, jak si nainstalovat něco, o čem nemá ani potuchy. Ale učím se s tím pracovat. Tato situace není jednoduchá a upřímně mám pocit, že už si ani nevzpomínám, jaké to bylo předtím. Naposledy jsem měla školu před osmi dny, v pátek jsme si ještě vyrazily na výlet. Potom šlo už všechno rychle. No, nemá smysl si zoufat, ale pokusit se postupovat krůček po krůčku, den po dni. Zjistila jsem, že i když některé věci vypadají složitě, ve finále mají poměrně jednoduché řešení.
S rodinou si teď voláme každý den a zítra snad budu mít Skype i se svou kamarádkou z Polska, už se na to těším. Babičce po dvanácti dnech přišel můj první pohled, našim ještě nic. Mám napsané další pohledy, ale myslím, že bude nejrozumnější nechat poštu na později a zbytečně nechodit na veřejná místa. Tady v Itálii je prý situace ještě pořád dramatická, tady v Apulii by ale mělo být přeci jen trochu bezpečněji.
Teď už je páteční večer. Já jsem dneska vesměs jen přepisovala poznámky do předmětu španělské literatury a koukala u toho na seriál. Zítra budu v učení pokračovat, chci si poslechnout audio nahrávku od paní profesorky a vyzkoumat, jak je to s připojením do online skupin, ve kterých budou probíhat kurzy. Jinak ani zítra neplánuji jít ven, jídla mám teďka dostatek. Ale v průběhu příštího týdne budu zřejmě muset skočit do obchodu.
Jinak Niallu Horanovi právě dnes vyšlo nové album s názvem Heartbreak Weather. Niallovu hudbu mám ráda už dlouho, ale z tohohle alba jsem naprosto unešená! Mými nejoblíbenějšími skladbami zatím jsou: Bend the Rules, Everywhere, Put A Little Love On Me, No Judgement.
Dnes už je neděle a zítra by měla začínat online výuka. Jsem z toho docela napjatá, ale poslední dobou mám pocit, že mi už nějak nezbývá energie na to se víc a víc stresovat, že už jsem si toho stresu užila až dost. Mám pocit, že rutinou každého mého dne je, že se něco pokazí. Dnes jsem psala mail paní profesorce ze španělského překladu, jestli vůbec budu moct dělat zkoušku, když se nám nerozběhla cvičení. Když už se s nějakou změnou srovnám, tak se vzápětí situace úplně obrátí.
Právě jsem dokoukala dokument o Demi Lovato s názvem Simply Complicated. Pokud jste ho ještě neviděli, doporučuji! Dneska jsem se převážně zabývala povinnou četbou, momentálně čtu Dona Quijota ve španělštině a Sin noticias de Gurb.
Momentálně pracuji také na vytváření nového blogu, a jsem moc ráda, že mě v tom naši podporují. Mě samotnou to moc baví, a to je myslím to nejdůležitější. Rady a kritiku beru od lidí, kterých si opravdu vážím. Tak by to mělo být.
Doufám, že se vám tento článek líbil, uzavíráme tak první měsíc na Erasmu! A já se pomalu loučím s dvacítkou, protože příští týden mi bude zase o rok víc. Ten čas tak letí!
Music recommendation: Niall Horan – Heartbreak Weather (full album 🙂 )
Demi Lovato – I Love Me
Taylor Swift – This Love, You Are In love
