CESTUJI SAMA CHAPTER 1: TRAVELING ALONE CAN BE FUN! (31.8.-3.9.)
V dnešním příspěvku se konečně vrátím asi dva a půl měsíce zpátky ke svému srpnovému čtyřdennímu výletu do Varšavy. Během učení se na státnice jsem si jako malou motivaci ke splnění studijních povinností slíbila další samostatné dobrodružství za hranicemi. Původně jsem chtěla vyjet na nějakou menší dovolenou už hned v lednu po Erasmu, nemusím však ani říkat, proč jsem svůj plán nemohla uskutečnit. Polsko však už naštěstí konečně klaplo.
Když vám teď sepisuji tohle povídání, už mám rozhodnuto o příští destinaci, tentokrát se vydám o něco dále a jiným směrem… Ale zpět k vyprávění. Na cestu do Varšavy jsem se vydala přímým expresem z Olomouce. V mém kupé seděli dva mladí kluci, ale štěstí na spolucestující jsem zrovna neměla, to mi věřte. Těžko se mi odhaduje věk, ale mohlo jim být nejvýš osmnáct. Jeli na nějaký koncert místního umělce taky do Varšavy!! Cesta nám zabrala necelých 6 hodin a věřte nebo ne, ti dva celou tu dobu hráli hry na mobilech, streamovali je a komunikovali živě s “fanoušky”. Ještě teď slyším to jejich: “Tak čau lidi, zrovna jsme projeli kolem stanice … dneska to bude fakt mega hustý..” Zároveň do sebe cpali energiťáky, pytlíky sladkých bonbonů, chipsy a kdovíco ještě. Navíc se chlubili, že mají s sebou trávu a já se jen modlila, aby ji nezačali kouřit ve vlaku. Naštěstí se spokojili se šňupáním čehosi. V Polsku se k nám po chvíli přidaly dvě Polky, které jely do Gdaňsku do školy a jedna Asiatka, kterou v Polsku čekala žádost o povolení k pobytu, pokud jsem dobře pochopila. Takže moje představa o klidném čtení vzala zasvé. Nakonec jsem byla docela ráda, že už jsme byli na místě.
Znáte ten protipól očekávání vs. realita? Nádraží Warszawa Centralna je podzemní. Nachází se přímo v moderním centru, takže když se po eskalátoru dostanete ven, ocitnete se přímo vedle vysokých skleněných budov různých tvarů a velikostí. Wow! A naproti vám přímo Palác vědy a kultury! Jak se říká, líná pusa, holé neštěstí (ono je to tedy řekne trochu jinak, ale tady mi to jaksi nejde přes klávesnici..). Řídím se tak radou starších, že lepší je se vždycky desetkrát zeptat na to samé, než bloudit a nevědět. Proto jsem si nechala od taxikáře poradit, kde najít své ubytování, hotel Metropol. Mohla jsem být bez obav, byl to vážně jen kousek. Při přechodu na správnou ulici jsem ale musela využít podchodu a nebudu si hrát na šikovnou, chvíli mi trvalo, než jsem se dostala, kam jsem potřebovala (čti: vyzkoušela všechny podchody, pokaždé vylezla na špatné ulici, až poslední možnost byla ta správná). Můj pokoj byl malý, ale s vlastní koupelnou a výhledem na rušné centrum s vysokými budovami. V noci ta osvětlení dávala městu ještě přidanou hodnotu!
 |
 |
Po tom, co jsem se na ubytování občerstvila jídlem z domova, jsem vyrazila po svém způsobu poznávat město. Nejsem typ člověka, který by musel za den navštívit dvacet památek a vyzkoušet všechna lákadla a atrakce. Méně pro mě znamená více. Vyrazila jsem tedy do Paláce vědy a kultury, dominanty města. Mým cílem bylo vyvézt se výtahem do XXX patra, ze kterého se naskýtá výhled široko daleko na město a okolí. Podlaha je na výhledu z kamene, velká okna jsou vybavena bezpečnostními mřížemi. Nahoře je také malá kavárna se zmrzlinou a obchůdek se suvenýry. Byl to zážitek! A zvládnete to, i pokud máte třeba závrať jako já. Tady vám vůbec nebude připadat, že jste tak vysoko.
Druhý den jsem si ve Varšavě udělala procházku k Świętokrzyski Bridge, na zpáteční cestě se pak zastavila v jedné kavárničce na rohu ulice, dala si velký šálek kávy s mlékem a k tomu jejich banana bread, který byl vážně luxusní. Mňam!
Ten den jsem toho nachodila poměrně hodně, protože potom jsem se vydala do zahrad Saxon Garden a odpoledne jsem se potkala s kamarádkou z Erasmu Oliwií a procházely jsme si některé pěkné a málo turisticky frekventované uličky města (Ulica Płatnicza), s vilkami místních celebrit. Pak jsme se samozřejmě zastavily na něco k jídlu v Kawiarnia Fawory.
 |
 |
Třetí den jsem se vydala na pláž Poniatówka, která je obyčejně plná lidí, ale vzhledem k tomu, že poprchávalo a bylo po sezóně, tak tu nebyla ani noha. Na cestě zpátky jsem se zastavila ve Starbucks na iced coffee a u toho si četla Call Me By Your Name. Tahle knížka si mě vážně získala. Na oběd jsem dorazila do hotelu a dala si lososa s batátovými hranolky. A k tomu sklenku červeného z Apulie. Tenhle region Itálie je moje srdcovka. Pak jsem se zase toulala oblíbenou Saxon Garden, a protože byl zrovna den výročí konce 2. světové války, u nedalekého náměstí Piłsudski Square zrovna sloužili vojáci stráž u Hrobu Neznámého vojína. Mohli jsme si poslechnout i vojenskou kapelu.
Poslední den svého pobytu v Polsku jsem zavítala do Old Town a prohlédla si zvenčí Royal Castle. Protože jsem měla do odjezdu ještě dost času, zašla jsem si v moderním centru do Zary a Stradivaria a koupila si něco na sebe na podzim! Mám z Polska dva svetříky a jedny kalhoty, a tyto kousky patří teď v šatníku mezi mé nejoblíbenější.
Zpáteční cesta proběhla hladce, akorát byla trošku zdlouhavá. Těch pár dní v Polsku jsem si jinak moc užila. Zase jsem si vyzkoušela něco nového a něco užitečného se naučila. Tímto bych chtěla povzbudit ty z vás, kteří by rádi cestovali, ale momentálně nemají nikoho k sobě. Nemusíte čekat tak jako já, až se něco ve vašem životě změní, ale zkuste podniknout nějakou cestu sami .. Už teď se těším na další dobrodružství 🙂
Song recommendation: Halsey: Roman Holiday
