POZKOUŠKOVÉ CESTOVÁNÍ PO ITÁLII PART. 2 – 24.7.2020
Ahoj všichni, zdravím vás u dalšího článku, o který jsem vás nemohla ochudit, a to u našeho výletu do Matery. Do odjezdu zpět domů mi zbýval přesně týden, a tak jsem psala kamarádce Alexandře z Německa, jestli by se tam se mnou náhodou v tom posledním týdnu nechtěla podívat. Že je to místo, které bych opravdu ještě chtěla navštívit, protože jsem snad ze všech koutů slyšela, že to stojí za to. Byl čtvrtek, 11 hodin večer. Alex mi napsala: “můžu zítra nebo v úterý.” A tak jsme se takhle spontánně domluvily rovnou na ten pátek. Ta její spontánnost mi vážně sedla, protože s jiným člověkem bych se domlouvala klidně i týden, a nakonec by z toho stejně z nějakých důvodů sešlo. Ale takhle jsme se prostě rozhodly, že za několik málo hodin vyrazíme.
Jely jsme vlakem společnosti Ferrovie Appulo Lucane, která sice také sídlí na nádraží Bari Centrale, ale má svá vlastní nástupiště trochu bokem, takže jsme chvíli bloudily, potom jsme si ještě u automatu musely koupit lístky, takže jsme k vlaku dobíhaly opravdu na poslední chvíli.
Do Matery se vlakem jede přibližně 2 hodiny s jedním přestupem. Měli jsme malé zpoždění, ale navazující vlaky většinou čekají, protože vědí, kam mají turisté namířeno. Vystoupili jsme na Matera Centrale a potom jsme podle šipek směřovaly rovnou k Sassi – skalním útvarům typickým pro toto město. Celé město se rozděluje na dva větší celky – Sasso Barisano a Sasso Caveoso.
 |
 |
Matera je zajímavá hned z několika důvodů. Zdejší území bylo osídleno již v době paleolitu, samotné město potom založeno pravděpodobně Římany ve 3. století před naším letopočtem. Nejstarší část města, Sassi (kameny) di Matera je součástí dědicví UNESCO. Nachází se zde neolitické jeskyně (Grotte), skalní příbytky, kde si člověk za nízký poplatek může udělat představu o tom, jaký byl život tamních obyvatel, většinou velmi chudých zemědělců majících početné rodiny, a skalní kostely (Chiese rupestri). Za zmínku stojí také důmyslně vymyšlený sběr vody zadržované v podzemních rezervoárech. My jsme bohužel takovýto rezervoár neměly možnost spatřit, viděly jsme jen potůček vody, který tam směřoval. Určitě však stojí za to podívat se na různé náčrty na internetu a pochopíte.
 |
 |
Nejprve jsme dorazily na hlavní náměstí Piazza Vittorio Veneto s ukázkou zbytků římských sloupů, kostelíčkem Chiesa di Materdomini, kostelem Chiesa di San Giovanni Battista a budovou Palazzo dell’Annunziata, která slouží jako knihovna.
Potom už následovala cesta k samotným Sassi. Z různých koutů se nám naskýtaly nádherné výhledy na celé město, ale ani fotky nedokážou přesně vystihnout ten pocit, jaký máte, když městem procházíte.
Napřed jsme navštívily kostel s. Agostino, kde máte celou Materu jako na dlani. Vnitřek kostela je nádherně vyzdoben.
A potom už následovala cesta samotným labyrintem, ke kterému by se historická část města rozhodně dala přirovnat. Jelikož mají všechny domečky jednolitou podobu, je docela možné, že po chvíli nevíte, kde to vlastně jste. A čeká vás hodně chození po strmých schodech nahoru, dolů, doleva, doprava a tak dále. Takže s sebou rozhodně nějakou pevnější obuv.
Dostaly jsme se k dominantě města, katedrále La cattedrale della Madonna della Bruna e di Sant’Eustachio, kterou můžete vidět na všech fotkách města pro její čtyřpatrovou zvonici vysokou 52 metrů. Na obrázku si můžete prohlédnout, jak to uvnitř vypadalo. Při té příležitosti jsme zašly také do nedalekého muzea s výstavou předmětů nalezených v okolí Matery a oděvů a nástrojů důležitých pro pochopení kultury a způsobu života obyvatel.
Dalším kostelem, který ihned upoutá vaši pozornost, je Chiesa di San Pietro Caveoso.
Nutno podotknout, že celý den bylo zase velké horko, a tak jsme na oběd zavítaly do jedné skalní restaurace, kde byl příjemný chládek. Podle jídelního lístku jsem nebyla schopná rozluštit, co se pod názvy jednotlivých pokrmů skrývá, tak jsme si nakonec něco vybraly a donesli nám špagety. A k tomu samozřejmě co jiného, než červené. Ale! Jelikož jsem měla strašnou žízeň a ledově studenou vodu jsem pít nemohla, sáhla jsem nejprve po tom vínu, které mi samozřejmě při těch okolnostech stouplo do hlavy, i když to byla jen jedna sklenička. O to dobrodružnější pak bylo stoupání ke skalnímu kostelu Chiesa Santa Maria de Idris. Bratři, držme se nebo vážně spadnu ..
 |
 |
 |
 |
V tomto skalním kostele se nacházely vzácné nástěnné malby a jako před vstupem do každého jiného kostela, i tady nám byla měřena teplota. Vtipná byla situace, když jsme se od katedrály chtěly dostat právě k tomuto skalnímu kostelu. Zeptaly jsme se tedy v nedalekém infocentru, kde se nemohlo stát nic horšího, než že mi byla dána mapa. Pán červenou propiskou vykresloval cestu se slovy: “nejdříve sejděte dolů, pak zabočte doleva, pak doprava, pak znovu nahoru … no a jste tam. Všechno jasné?” No, co myslíte?
Tímto městským labyrintem a výhledy by se člověk mohl kochat hodiny a stejně by nestačil všechno projít. V sedm hodin jsme tedy opět nasedly na vlak a domů se dostaly až někdy za tmy. Ale stálo to za to. Matera se nenachází v Apulii, ale již v regionu Basilicata. Nicméně pokud budete někde poblíž, snad vás tento článek a snímky přesvědčí, že se tam máte určitě zajet podívat. Bude to zážitek, na který budete ještě dlouho vzpomínat.
 |
 |
A tohle byl můj poslední výlet na Erasmu!! V příštím článku se dozvíte, jak jsem si užila ten poslední týden a přidám nějaké střípky ze zpáteční cesty a prvních dnů doma! Tak naviděnou 🙂
Music recommendation: Kevin y Karla: spanish version of songs: Style and Thinking Out Loud
P.S. Danke schön, Alexandra!!
